Ecco alias Chabal pochází od Jindřichova Hradce - Malý Jeníkov a nyní obýváme Prahu. Vyrůstal v Kunratickém lese (od toho přezdívka boseron lesní) a teď je jeho revírem Hostivař a okolí.

                                                                                              

Co znamená Chabal - je to jméno francouzského rugbisty Sebastiena Chabala, který se svým týmem vyhrál MS v den kdy se Ecco narodil.

                                                                                        

 

Můj život

  Narodil jsem se jako první štěndo 11.10.2007 v Malém Jeníkově mámě Archie z Kotrčova Mlýna a tátovi Brixovi z Husovy Tvrze. Bylo nás celkem 12 z toho 7 kluků a 5 holek, jsme vrh E.

 Tady jsem v náručí chovatelky paní Čechové.

  Když jsme otevřeli očka a začali prozkoumávat svět, chodili k nám různí dvounožci a my jim trhali nohavice a kousali je do tlapek, aby už nás nechali být, chtěli jsme být jen spolu a s mámou. Po necelých dvou měsících (myslím že byl zrovna Mikuláš) přijeli 4 dvounožci (3 kluci a jedna holka) a pořád mě mazlili. Bylo to fajn, než jsem pochopil, že jsme v nějakém malém hýbajícím se kotci a sám jen s těmi (už vím) lidmi a někam se řítíme. Bylo mi z toho tak mizerně. že jsem usnul. Po probuzení jsem zjistil, že jsem v nějakém příjemném a teplém pelíšku. Napapal sem se z misky (už sem nemusel bojovat o jídlo) a šel na průzkum. Což vlastně dělám dodnes (prý do všeho strakám rypák).

 Prej asi nějak takhle.

  Rychle sem se naučil venčit venku, nejradši jsem chodil s páníčky na procházky do lesa a taky sem se rád honil s ostatními psími kamarády. S paničkou jsme začali chodit na cvičák a já se začal učit poslušnosti, později přišel i takový srandovní pán s takovou násadou na ruku (proti našim zubům) a my ho začali kousat jako šupáka - joooo to mě moooc baví pořád.

 Tak nějak jsem začínal.

  Musím taky zmínit mojí nejoblíbenější kámošku, teda vlastně ségru Ester, se kterou se vídáme už od malička a jsme nerozlučná dvojka, ikdyž jako správní sourozenci se pořád (to říkaj paničky) řežeme jak koňe (nechápu proč vy jo?). Scházeli jsme se ze začátku i s tátou Brixem a bráchou Eicem, dokud jsme byli hodní (pak přišla puberta a hádky o postavení ve smečce), takže teď jsme s Esí spolu a mě to tak vyhovuje. Pokud se ovšem opováží přijít nějaký cizinec a snaží se mi ji odloudit, tak ho seřežu až chlupy lítají - paničce se to nelíbí, ale mám to nechat tak? Ani náhodou. O ségře se dozvíte více všude na těhle stránkách :)

Je tady nějaká podobnost s koňmi?

  Když mi bylo asi 9 měsíců, opustili jsme malý kotec a přestěhovali se do většího na Letnou, no a tady se to rozjelo. Spousta, ale opravdu spousta psů (prča jako blázen), procházky, koupání ve Vltavě, nový cvičák se spoustou supr tetiček a psů a těch sičáků figurantů (já je mám rád, ale nikomu to neříkejte). A tady jsme začali s paničkou "dřít". Složili první zkoušky, zůčastnili se prvních závodů atd. za velké pomoci tetky Evy, jeli jsme i na výcvikový tábor a máme to v plánu i do budoucna. Jooo tam to bylo fajnový. Zůčastnil jsem se i výstav, ale to mě nebere, nejen že mou krásnou atletickou postavu nikdo moc neuznává, ale tam musím stát jak jelito, moc se nehýbat (vlastně vůbec) a čučet - no vás by to bavilo? EE to není nic pro mě, nejradši běhám po lese, poli, louce či horách, s míčkem nebo bez (radši s) tohle je život, který mám rád.

No tohle je prostě pruda.

  S paničkou nejradši jezdíme pryč z Prahy - naše nejoblíbenější destinace jsou Šumava (Špičák), Krkonoše (Špindlerův Mlýn), Lužické hory (Jiřetím pod Jedlovou a Staré Křečany), Jizerské hory (Liberec - Ještěd), Beskydy (Morávka) a Středočeský kraj. Občas jdeme jen na nějakou procházku po lese, občas mě panička zapřáhne do postroje a já ji musím všude tahat za sebou, občas jen blbnu v nějakém areálu s psími kamarády.

Všecko je to moje...

  Pár slov paničky- mám doma velice živé zvíře, občas velmi zlobí (většinou je to skvrnama na měsíci), občas je to nejmazlivější zvíře na světě, občas je to vychytralý dospělák ošlehaný životem a občas malé štěňátko. Má spoustu psích přátel většinou však fenek, s klukama prý se nekamárádí i neoblíbence by jsme našli. Má velmi rád štěňata, řekla bych že je vychovává - brání slabší před silnějším, umravňuje v dělání neplechy nebo se jen tak nechává okusovat, Je to nejlepší společník jakého jsem si mohla přát, když je mi ouvej vytáhne mě ven a hned je všechno lepší, prožívá se mnou starosti i radosti a bez něj už si život nedokážu představit. Rád cvičí a jako správný bosík hledá díry v důslednosti, občas vymyslí něco, nad čím zůstane rozum stát, to ale majitelé boseronů asi moc dobře znají. O obranách snad není ani nutné hovořit, na place by položil i život, no a na stopách snad máme čumák po tátovi, ty jsme dost zanedbávali - teď se tluču do hlavy, ale každá je lepší a lepší, ikdyž pořád hledáme nejvhodnější styl. Poslední stopa byla úplně vymazlená a pesan ji proletěl jak střela, sice čistě, ale jako kulový blesk. Čeká nás ještě spousta práce a my se na to těšíme.

 Užíváme si být spolu to je jasný.

Tak ve zkratce k našemu žití a bytí, více info najdete na těhle stránkách.

Chabálek s paničkou.